Každá karta, má dvě strany

Nic není ideální, jsou malé věci, jsou velké věci a každý člověk má jiné priority. Toto jsem zjistil před rokem, samozřejmě v tom měla prsty holka. Přitom je zvláštní, že ještě dříve jsem potkal jinou, denně ji vídal ve škole, prostě takové postupné zamilovávaní (jestli to tak můžu nazvat). Minule prázdniny byly fajn, odprosil jsem se z bezvýchodní situace, zaměřil jsem se na někoho jiného. K překvapení všech, opět jsem byl zklamán. Takže další rok jsem opět pomaličku do toho padal. Opět mi byla odhalena pravá tvář pravdy, opět jsem byl zklamán a řekl jsem si dost.

Tyto prázdniny, byly bezkonkurenční. Pořád se něco dělo a i přes celotýdenní pracovní vytížení, jsem si našel energii na víkendy, které stály za to. Přestal jsem nad tím uvažovat, myslel jsem si že jsem se od toho oprostil, myslel jsem si to že to vím. Viděli jsem se párkrát, ale vždy to dopadlo stejně, totální a bezradná "dojebanost". Většinou to vypadalo tak, že jsem dva, tři dny vůbec nespal a i přes všechny útěchy, se mnou nebylo do řeči.

Včera to bylo podobné a co hůř, bylo to horší. Vždycky, když jsem se dozvěděl nějakou novinku, byl jsem z toho špatný. Můj mozek nedokázal vypnout. Právě teď, když to píšu, myslím nad tím co jsem se včera dověděl. Mé zoufalství dokazuje to, že tu o tom píšu.

A já se ptám, proč? Ano, život by byl nudný a ano, vím že život není lehký. Ale proč, i když vím že mou lásku neopětuje, ba dokonce nad tím mávla rukou (ano, řekl jsem ji to), tak proč to prostě nemůžu přejít?

Lukáš Tížek © 2010 - 2021 | 
statistiky

Statistiky:

Ø blogů denně: 0.0223
Ø pismen denně: 55.8916
celkem blogů: 92
celkem znaků: 231 056
první blog: 3. ledna 2010
stáří blogu: 4 134 dnů
 | 
rozcestník

Som napsal: