HERANGR

... aneb "odizolujte ty trubky"

Kondomy

Furt si jen stěžuji, že to není takové a makové, že slunce svítí málo a že vítr fouká moc, že mě tamta nemá ráda a ta mi zase provedla to. Takže dnes to zkusím z druhé, více temné, strany. Bez jakýchkoliv odboček, bez žádného přibarvení a zkrášlování, žádné dvojsmysly ani čtení mezi řádky, ale pěkně celá nahá pravda.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Škola, pokec, pohodička, no ale v hlavě mi bloudila jedna myšlenka, jak to provést. Byl jsem odhodlaný si koupit svoje první kondomy. Proč? To vám raději ani psát nebudu, stejně by jste neuhodli. Škola skončila, pac a pusu a hurá do porubského Tesca. Říkal jsem si: „Tam to bude bezpečné, tam se ani stydět nemusíš!“ Pohoda klídek, vystoupím z tramvajanky a šinu si to pod rozpáleným sluncem k hlavnímu vchodu. Touto částí si nejsem úplně jistý, ale z nějakého důvodu jsem se vydal přímo do lékárny.

Stojím pod zeleným křížem ve vchodových dveřích a rozmýšlím ke kterému pultíku se vydám. Starší paní, nebo mladá slečna. No, babička to rozhodla, když kolem mě proletěla k pultíku vlevo se starší paní. Nerozhodným krokem přistupuji k pultíku vpravo. Pozdravím a posledním vzduchem, který mi ještě v plicích zůstal vyhrknu jemným hláskem: „Chtěl bych si koupit kondomy.“ Najednou, bez jakéhokoliv pohybu, za mnou stojí řada důchodců. Dodnes nechápu, kde se tam tak rychle objevili. Naštěstí, pravá strana byla ta správná strana. Lékárnice se mě velice profesionálně a s umem pro vypjaté situace zeptala, jaké chci. „Jak jako jaké? Co já vím? Nekupuji si přece auto…“ Tak jsem ji stejně profesionálně odpověděl: „Jaké máte?“ Chudák holka sáhla do šuplíku a v lékárně plné důchodců vytáhla tři krabičky na pultík.

Po obecném představení všech tří značek jsem měl pocit, že přijde i podrobná praktická ukázka, lide za mnou už začínali zakládat diskuze s plánem na tah na levý pultík. Nakonec se lékárnice zmohla jen na: „Tak které si vezmete?.“ Zkušeně uvažuji a po dostatečném zčervenání vybírám jednu krabičku. Zaplatím, poděkuji, sbalím je do tašky a odcházím. Napětí, které se po schováni krabičky uvolnilo, bylo dostatečně silné na to, aby mě všichni důchodci počastovali pohledem, hodným jejich věku.

Nakonec to ale dopadlo všechno dobře a všichni byli spokojení…