HERANGR

... aneb "odizolujte ty trubky"

Konecˇneˇ moto výlet

Je neděle 12. srpna ráno, kolem 9:00. Venku je pouhých 15°C a pod mrakem. Já se statečně balím do thermo prádla a vyrážím na 330km dlouhou cestu, na své Yuki Vista 125. Naplánované jsem měl tři zastávky, oficiálně jsem stihl jen dvě, neoficiálně jsem byl i u třetí zastávky.

Vybavený řízkem a foťákem, který jsem bohužel vytáhl až večer, jsem vyrazil směrem Olomouc. Krásných 80km, skrze nádhernou přírodu, mimo hlavní silnice, jsem zvládl za nějakých 90 minut. Celé odpoledne jsem pak strávil u bratrancovy rodiny, viděl jsem ho po několika létech. Takže jsme se s těžkým srdcem, ve dvě hodiny odpoledne, rozloučil a zamířil jsem do Banína u Svitav.

Prvních 30km bylo nejhorších, dálnice, nekonečná rovinka až do Mohelnice. Neuvěřitelná nuda! Naštěsti jsem v Mohelnici z ní sjel a pokračoval jsem směr Svitavy. Cestou jsem zažil pacifické proudy, cesta mokrá a slunce svítí, za chvílí cesta suchá a prší, dešti jsem po necelém kilometru ujel. Do Banína jsem dorazil o půl čtvrté. Měl jsem za sebou dalších 80km. Něco přes hodinu jsem strávil u kamaráda Marka a protože bylo něco po páté hodině, se slzou v oku jsem oznámil do Šumperku že nestíhám a že tedy dojedu někdy jindy. Domu jsem to měl přes 150km.

Krátce po páté vyrážím směr sladký domov. V tu chvílí jsem si říkal že to byla super neděle a to jsem neměl. Opět pacifický proud u Mor. Třebové a opět dešti ujíždím. Bohužel se v Mohelnici mraky spikly proti mě a spustili. Zastavuji tedy na nejbližší benzínce a vybaluji řízek. Po večeři a půl hodině čekání to vzdávám a navlékám pláštěnku. Samozřejmě že po pár kilometrech déšť ustává a vylézá sluníčko, tehdy jsem si řekl že krize je za mnou a opět jsem to neměl říkat!

Uzavírka a já frajer bez mapy jsem se pustil do objížďky. No nebyl by to výlet kdybych nezabloudil, ale ne jen tak, já se podíval až do Jeseníků. Najednou se z plánovaných 330km, po zrušení zastávky v Šumperku 280km, stalo 380km. Ale stálo to za to! Do Šumperku jsem omylem dojel kolem půl sedmé, pustil jsem se tedy přes Jeseníky na Ostravu. Ani si nedokážete představit, jaký blahobyt jsem zažil, když ukazatel na Ostravu mi řekl 128km. Nadšený že už jedu domu jsem se, po prázdných nedělních silnicích, pustil do zdolávání ne zrovna malých kopců.

S ještě větším úžasem jsem zjistil že jedu po české transfagarašské magistrále. Tak hladkou a tak krásně se krouticí cestu jsem dlouho neviděl. A ten pocit, kdy za vámi zapadá sluníčko, mezi nohama vám bublá trápící se motor a do pusy chytáte všelijakou havěť… to je pocit k nezaplacení. Bohužel, měl jsem na kvap, tak jsem se jen kochal ubíhající krajinou.

Abych to uzavřel, tak domů jsem dojel kolem půl desáté, na tachometru 380km a s vědomím že moje výlety se vždycky nějak krásně zkazí, jsem hodil sprchu a ulehl. Ale už teď je mi jasné, že v nejbližší době se do Jeseníku vrátím.