HERANGR

... aneb "odizolujte ty trubky"

Poslední vecˇer

Věděl jsem, že to musí jednou přijít. Věděl jsem, že dříve nebo později se budeme muset rozloučit. Ovšem nevěděl jsem, že to přijde tak brzo a ani že to bude tak těžké.

Poznali jsme se na jedné akci, myslím že to bylo někdy v půlce listopadu. Stali jsme se dobrými přáteli a vše bylo skvělé. Chodili jsme po akcích, docela jsme divočili, potkávali jsme nové lidi a vždy byl u mně a pomáhal mi. Musím říct že jsme docela přirostli k sobě.

Ale jak to tak bývá, nic není věčné. Poslední dobou to začalo skřípat. Měl jsem narozeniny a on se zamotal kdesi, ani nevím kde. Docela sem mu to vyčetl i když jsem neměl úplně důvod. Možná tam někde byl a tiše mi fandil. Měl jsem docela smíšené pocity…

Když si teď uvědomím, že zítra, v tuto dobu, už spolu nebudeme, že ho už nikdy neuvidím, docela mě mrazí. Myslím že ani neví na co se chystám, ale doufám že to pochopí. Vždycky pro mně chtěl to nejlepší a toto je asi potřeba. Budu muset odstřihnout spojení, přestaneme se vídat, jediné co nám zůstane jsou ty skvělé vzpomínky, které jsme spolu zažili.

Sbohem, bradko…