První

Je páteční odpoledne. Právě se vyjasnilo, svítí sluníčko a pofukuje lehký vánek. Na zastávce stoji lidé prchající z práce, čekají na svou tramvaj. Lidé přijíždějí a odjíždějí. Stojím mezi nimi, jsem oholený, mám na sobě to nejlepší a za zády mám schovanou růži. Stojím mezi těmi lidmi a čekám na tebe.

Tramvaj přijíždí. Ty vystupuješ a usmíváš se. Chvíli bojuješ s vlasy, s kterými si pohrává vlažný podzimní větřík. Boj vyhráváš a vydáváš se přímo ke mně. Vyrážím ti naproti a na půl cesty se střetáváme. Ty objímáš mne, já objímám tebe a z poza zad vytahuji růži. Přivoníš si a s nádherným úsměvem mi děkuješ.

Vyrážíme. Po čtvrt hodině chůze jsme u kina. Vybíráme film. Kupuji lístky a ty platíš za popcorn napůl a malou colu. Usedáme vedle sebe do sedačky. V sále se zhasíná a film začíná. Vybrali jsme dobře a teď se skvěle bavíme. Po sto minutách smíchu film končí a my vycházíme z kina. Venku už je tma a vánoční výzdoba svítí. Chvíli ji jen tak, mlčky, pozorujeme. Při cestě do kavárny zkoumáme všemožné vzory a barvy. Je to nádherné.

Usedáš k stolku. Sedám si proti tobě. Objednáváme si dvě kávy. Na stole je svíčka a tvá růže ve váze. Povídáme si o všem možném. Jak ses dneska měla. Co jsem dneska dělal. Opakujeme oblíbené části z filmu. Povídáme si, dokud svíčka nedohoří a káva úplně nevychladne. Kavárna zavírá. Venku je úplná tma, ale na podzimní večer je docela teplo. Doprovázím tě na tvou tramvaj. Držíme se za ruce. Na zastávce ti děkuji za úžasné odpoledne a poprvé tě políbím. Ty mi děkuješ a poprvé mne políbíš. Nasedáš do tramvaje, odjíždíš a já stojím na zastávce a hledím za tebou.

Tohle mohlo být naše setkání. Mohlo by to být naše první rande. Mohlo... jenže ty jsi nešla. Nepřijela jsi tou tramvají. Já nestál na té zastávce. Nesvítilo sluníčko a nefoukal vánek.

Lukáš Tížek © 2010 - 2021 | 
statistiky

Statistiky:

Ø blogů denně: 0.0223
Ø pismen denně: 55.8916
celkem blogů: 92
celkem znaků: 231 056
první blog: 3. ledna 2010
stáří blogu: 4 134 dnů
 | 
rozcestník

Som napsal: