HERANGR

... aneb "odizolujte ty trubky"

Rok kdy jsem se udeˇlal ... sˇtˇastným

Když jsem se v pětadvaceti začal rozhlížet po změně, moc možnosti nebylo. Firma mě srala čím dál, tím víc. O to hůř, že mě srala i když jsem měl odpíchnuté. Ráno se mi nechtělo a fakt kdybych nemusel, tak nejdu. V kanclu jsem se klel, že by to pohoršilo i svědky babišovy. A na konci jsem počítal vteřiny do sirény, no nebyla to siréna, byl to čas kdy mi jela lokalka z přívozu… Domů jsem přicházel znechucený a unavený, takže další aktivity byly drahé, jak máslo před volbami.

No nic, oprášil jsem cí-ví-čko, zaktualizoval linkedin a rozběhl akci, luki mizí. Byly dvě možnosti. Firma která možná otevře pobočku a firma která funguje od doby kdy já jezdil na plastové motorce a dlabal vaječinu z rendliku. Z ovy se mi nechtělo, bo kraj razovity a co by taky fajny synek robil v Brně nebo, nedej bože, v Praglu. Utéct někde za kopečky mi bylo taky proti srsti. Takže posílám maily a čekám. Odpověď, první pohovor. No měl jsem bobky jak cyp. Ale tak, přežil jsem. za pár dní telefon a že by mě tedy chtěli do toho Seznamu.

A teď vážně. Bylo to nečekané, protože jsem to moc necítil, ale kyvnul jsem na to. Po dvou měsících jsem už seděl ve vlaku do Prahy, na první den v nové práci. Bylo to fajn, ukázali nám centrálu, přišli nejvyšší hlavouni, pohoda klídek. Prostě krásná práce. Byl to velký zážitek a velká změna. Z firmy co měla teoreticky sotva 50 lidí, reálně 20 schopných lidí, do firmy která má 1300 lidí. No maras.

Bylo to tak rychlé, že jsem nestihl ani začít pochybovat, nebo se začít bát. Nicméně, práce je to super. Pohoda, klídek, všechno se dělá pořádně, nic se nešidí a hlavně, já jsem konečně šťastný, domu přicházím v pohodě, nejsem unavený a mám čas na svoje další aktivity. Což byl hlavní důvod proč jsem se rozhodl pro změnu.