HERANGR

... aneb "odizolujte ty trubky"

USA: Byrokracie

„Rozhodl jsem se vést denní záznamy naších myšlenek a činů, zachovat svědectví o naších pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví lidé mohli na těchto stránkách hledat poučení. Je naší světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara."

Do odjezdu nám zbývá celých 26 dní a musím uznat, že zatím vše vychází. Teď už ano. Ale před čtrnácti dny jsme mysleli, že tu Ameriku půjdeme pěšky. Nehorázná byrokracie, oblbování a nedostatek informací kolem půjčeni auta, to se může stát jen v zemi vysněné kam ještě nedávno všichni soudruzi utíkali. Nakonec jsme to ale zvládli a máme zaplacenou Toyotu RAV 4 se kterou to snad zvládneme.

Teď už čekáme na bágly z Číny, až si Kuba konečně vyřídí mezinárodní řidičák, doklepneme plánování a můžeme se sbalit a vyrazit.

Plán pro první týden je jasný. Přiletíme do New Yorku, tam pobudeme den. Busem do Clevelandu, tam si půjčíme auto. Přes Jižní Dakotu do Montány do města Missoula a tam vyzvedneme dvě spolucestující. V tomto máme zatím jasno a je i jasno, že musíme ujet alespoň 500 km (tedy 310 mil) denně.

Další plán je docela nejasný. Ale cíl je jasný, San Francisko. A pak už jen: „Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele já se těším!"

Abych dokončil myšlenku z úvodního citátu. Rozhodl jsem se, že bych rád, sdílel naše strasti z našeho malého výletu. Takže se tu občas objeví článek o tom kde jsme, co dělám a co zajímavého jsme zažili. PS: Zatím jsme doma. ;)