USA: na západ!

Minule: New York, New York

Cesta busem do Clevelandu byla v klidu, akorát trvala nějakých 10 - 11 hodin. Během cesty máme pár zastávek a zkoušíme zjišťovat, kde budeme spát. Bez úspěchu.

Nic, ale za to všude

Kolem jedné ráno vystupujeme v centru města a rozhodujeme se, že zůstaneme na zastávce. Trochu klimbeme, ale za chvilku nás černý kamarád probouzí, že zamyká. Radí nám jeden hodel, kousek od zastávky... plný. Cestou zpět nám radí další, trochu dál, ale co nás překvapilo bylo upozornění, doslova: "nepokračujte po téhle ulici, je tam moc tma na bíle kluky." No já trochu znejistil, ale za nějakých 20 minut už ležíme v postelích. Takové pěkné přivítání, no... jak v přívozu. :D

Spíme do nějaké desáté, samozřejmě nestíháme snídani. Tak aspoň sprcha po autobusu, sbalit, check-out a hurá na MHD směr letiště. Na letišti půjčujeme auto. Docela nás překvapil přístup, na přepážce v klidu, slečna nás posílá na parkoviště, na parkovišti vysmatý týpek.

Czech and Slovak Museum

Ani nechce vidět papíry, jen se ptá jaké auto si půjčujeme. Říkáme SUV, projdeme pár řad aut, typek se zastaví a říká: "vemte si jakékoliv od této čáry, nádrž je plná, klíčky v zapalování, bye." Chvíli vybíráme a za pár minut už vyjíždíme v našem, úplně novém a čistém, Hyundai Santa fe. Jedeme! Začínáme polykat míle. Před námi je prvních 2000 mil.

Selfie u Sioux Falls

První dny jen jedeme. Přespáváme v motelech. Zkoušíme různá bistra, objevujeme kouzlo Wallmartu, ve kterém najdete úplně všechno a taky kouzlo pravého amerického překapávaného kafe z benzínky (za dolar a plů, půl litru kafe). Začínáme se trochu nudit, tak si hledáme zábavu. Kolem dálnic je docela dost mrtvých mývalu, tak začínáme hrát zitch-dog s mývaly (kdo první zařve mýval, dostává bod). Objevujeme nic, kterého je tam opravdu hodně. Dlouho jedeme jen po rovinkách, louky, kukuřičné pole, louky, ranče... nic.

Na cestě do Montany, děláme jen pár zastávek. Stavujeme se v Sioux Falls, kde jsou vodopády, které vedou středem města. Zastavujeme v Czech and Slovak Village, což je město založené uprchlíky před Hitlerem.

Prezidenti

Nicméně, nikdo už tam neumí česky, v muzeu zjišťujeme, co jsme ještě neznali a stavujeme se na pravý český oběd. Já si dávám Gulash, překvapivě, není to guláš. Je to taková masová, zeleninová, hustá směs a k tomu kynutý knedlík, který je osmahnutý. Jde to. Kuba si dává nějakou německou klobásu s brambory. K české kuchyni to má daleko a ani to české pivo nebylo jak u nás. :D Po cestě taky zastavujeme u Mount Rushmore. Je to docela vtipné, mysleli jsme, že se na ně podíváme a pojedeme dál, ale celý komplex je obrovský. I ty tváře jsou monumentální. Trávíme tam dobré dvě - tři hodiny. Procházíme trail, muzeum a samozřejmě promenádu s výhledem na hlavy presidentů.

Přesně podle plánu, přijíždíme do Missouly ve státu Montána. První míle, byly dlouhé, občas nudné, občas zajímavé a občas nezáživné. Nicméně, celou cestu jsme zvládli za pár dní. Auto bylo úžasně pohodlné, chvilku nám trvalo zvyknout si na imperialistické jednotky, ale po pár dnech na cestě to už bylo v klidu. Občas jsme kroutili hlavou nad limity, kdy na 100 mílové rovince, bylo povoleno jen 70-75 mil v hodině (asi 110km/h). Ale nic vážného. Zatím TOP roadtrip.

Příště: Polebridge a setkání, první velký trail, jezero, medvěd a stan.

Lukáš Tížek © 2010 - 2021 | 
statistiky

Statistiky:

Ø blogů denně: 0.0223
Ø pismen denně: 55.8916
celkem blogů: 92
celkem znaků: 231 056
první blog: 3. ledna 2010
stáří blogu: 4 134 dnů
 | 
rozcestník

Som napsal: