HERANGR

Rodiče si na vánoce koupili novou televizi nejmenované značky. Samozřejmě jsem měl tu možnost a jako první jsem ji zapnul. Ovšem mé zjištění bylo dosti šokující. Ovladač totiž obsahoval vedle některých kláves, také Braillovo písmo. Nechci nějak diskriminovat slepé, ale přišlo mi zvláštní že ho obsahuje ovladač od televize.

Možná si řeknete, no a co, tak třeba aby aspoň slyšeli zprávy, nebo poslouchali hudbu. Ale opět upozorňuji, že se jedná o ovladač od televize, což není věc co by dlouho vydržela na jednom místě.

Určitě všichni znáte ten pocit, kdy se ráno probudíte a máte zmrzlé nohy. Zjistil jsem že to je způsobeno krátkou peřinou. A proto jsem se rozhodl proti tomuto problému bojovat a pořídil jsem si prodlouženou peřinu.

Teď si určitě všichni říkáte: "Aaa pán je gurmán, má dlouho peřinu," ale bohužel není to tak jednoduché. Má maličkost má bez patnácti centimetrů dva metry, moje peřina má dva metry dvacet. To znamená že mám téměř půl metru peřiny navíc (hlavu nemám přikrytou), ale když se ráno probudím tak mám stále nohy venku a zmrzlé. Takže otázka je, kde je těch půl metru peřiny?

A co vy, také vás trápí krátká / dlouhá peřina?

O blbosti bych mohl bohužel bohatě vyprávět. Nebudu Vás ovšem tížit tím co se mi přihodilo a čeho jsem byl svědkem, nebudu na nikoho bonzovat, nebo zveřejňovat to že někteří mojí spolužáci jsou prostě hloupí až blbí a že ve škole s námi jednají jak ve školce. Ne, chtěl bych se zaměřit prostě zaměřit na blbost lidí jako takových.

Prvně bych chtěl vysvětlil pojem „blbost“. Je to duševní stav člověka který se na vnějšek chová jako naprostý idiot. Upozorňuje na sebe, úplně zbytečně, výmluvou se snaží být vtipný i když jde o vážnou věc. Nejhorší na tom je že lže, není upřimný a chová se jak idiot. Samozřejmě tím na nikoho z vás nemířím, prostě takoví jste. :) No abych se přiznal tak i Já jsem někdy blbý, ale v jiném smyslu.

Blbost zabíjí. Čím víc ti lidé na sebe upozorňují a kecají blbosti tím víc na sebe upozorňují a tím víc si škodí, bohužel ten poslední krok si neuvědomují. Nejlepší na tom je že když jim něco na to řeknete tak vás akorát okřiknou nebo se urazí. Přitom by měli být rádi že si jich někdo všímá a snaží se jim pomoct. NE, prostě blbí lidé chtějí být blbí. Až jednou, až budou pod mostem, se základním vzděláním, žebrat o pár korun které dají za chlast nebo za jedlou sodu (jiný bílý prášek neznám). Pak si možná uvědomí co zkazili, ironii toho je že už bude pozdě.

No to bylo z minulosti... Teď mě napadlo že když už jsem mezi těmi trouby tak toho využiji a nemusím nic vymýšlet. :) Hloupé a opravdu nevhodná výmluva kterou slýchávám velice částo je: „Já nespím, já jen ležím.“ Nebo takový spolužák který má v jedné ruce rohlík v druhé ruce mobil a byl vyvolán z výše uvedených důvodu, na důvod: „Protože jíš“ odpoví „Já nejím“ a tak podobně s mobilem. No abych to zkrátil, teď stojí u tabule a já se mu jen tiše směji. A jeden příklad za všechny, neustále se bavící lavice. Okřikneme je my a nic, okřikne je učitel a nic, potom se se spolusedící zvedne a dá jím nabídku která se neodmítá, tak se sem tam trochu zklidní.

Je fakt že některé blbosti co ti blbí lidé vyplodí, dokážou pobavit. Ale jak říká klasik: „Nemusí se vám to líbit, můžete s tím dokonce nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžete dělat“.

Co to vlastně přátelství je? Dle mého je to určitý cit který se dá projevit člověku bez ohledu na jeho pohlaví. No říkáte si zase ten sexizmus co nás rozděluje, ale není to tak, všichni jsme si rovni a to je prostě fakt. Z pět k tomu citu, je to prostě věc která vám umožní se tomu danému člověku vyzpovídat z problému, svěřit se nebo poprosit o radu. Bohužel není přítel jako přítel a no to bych se rád zaměřil.

Pokud dobře počítám mám jen čtyři "opravdové přátele". Ale tím myslím přátele kterým se nebojím svěřit. Nebudu je jmenovat, ale chci vám o nich něco říct.

• S nejstarším z nich se znám prakticky od školky co si pamatuji (je možné že už od narození). A je to žena. ANO můj nejlepší přítel je žena, sice sem v posledních dnech udělal pár hlouposti, ale myslím že jsme si řekli svoje a je vše v pořádku. Ale abych neodbočil, slyšel jsem že mezi mužem a ženou neexistuje kamarádství a myslím že toto lze díky tomuhle faktu vyvrátit. Díky že tě mám.

• Na krásnem druhém místě se umístil kamarád kterého znám, no letos tomu bude 9let. Je to muž, se kterým se opravdu nikdy nenudím, sice to je díky tomu že vedeme spolu jeden projekt, který možná někteří znáte (BfE). No i když vím že tohle uslyší nerad, ale děkuji jeho babičce která nás seznámila.

• Jeden z těch zajímavých přátel je můj kamarád z daleka, přesněji jedné líbezné obce s názve Banín. I když jsem ho teprv minulý rok poznal osobně a to už se známe nějakých 4. až 5. let a zjistil jsem že to je člověk se srdcem na správné straně. I tobě děkuji že jsi mě dokopal k tomu co umím a že jsi mi vždy skvěle poradil. Mimochodem nebýt tohoto člověka, nikdy by jste nečetli tento blog asi ani by nebylo BfE.

• Můj poslední opravdový kamarád se kterým se znám přes 4. roky a právě sním právě teď sedím v lavici je opravdu kamarád do deště. Je to můj rádce i když to někdy vypadá jinak. Nikdy mě nezklamal a vždy mě dokázal podpořit. Tady můžu jen poděkovat osudu že nás svedl na stejnou školu.

A teď lidi co mě zklamali a bohužel klamou stále. Jsou to lidi od kterých bych čekal alespoň sebe úctu. Jenže oni to tak si necítí, jsou to právě oni co mě zneužívají a opovrhují i když nevím proč. Zde nebudu dělat seznam nebo nějaké nesmyslné závěry kterými bych je urážel, protože a to by si měli uvědomit že Já takový nejsem. Kdyby nebyly aspoň takové //"srágory"// a prostě řekli, promiň my tě tam nechceme. OK to beru ale abych se dozvěděl týden po nějaké akci že něco takového bylo...

Nakonec jsou zde ještě lidi co nepatří do žádné z těchto skupin. Jsou to lidé které znám a když je potkám pozdravím, zeptám se jak se vede a pokud mají čas tak pokecáme o životě. Tito lidé mají ke mě určitou úctu a já k nim také (pokud to tak i oni cítí).

Pokud jsem někoho urazil, omlouvám se. Pokud jsem někoho polichotil, není zač. A pokud má někdo taky takové kamarády, děkuji že nejsem sám.

Mnoho lidí se asi zamyslí nad tím, proč vlastně vznikají nové blogy a proč jsem zrovna JÁ si založil tento blog a ještě navíc s takovým názvem. Na jednoduchou otázku je i jednoduchá odpověď. Lidi jako jsem já si prostě musí vylít duši někam, kde to ostatní spřízněné duše a ne jen oni ocení a třeba také prožívají chvilky, nepříliš rozšířené, samoty. Ono totiž je těžké se jen tak někomu svěřit že ho něco trápí a mě napadlo proč se prostě nesvěřit tak mocné komunitě jako je Internet a to zde nemluvím o fejsbuku nebo twitru. Jde prostě o to svěřit se světu, že JÁ MÁM PROSTĚ TAKOVÉ PROBLÉMY a kdo ví možná mi poradit, možná mi řeknete že to je normální a možná jste to právě vy co mi to trápeni děláte.

A teď k tomu názvu heerangr, příznivci kultovního seriálu Červený trpaslík určitě již poznali o co se jedná. A proč zrovna tento podivný, ale řekl bych i výstižný název? V seriálu se toto citoslovce šramotící odpadové trubky objevilo v jednom díle, kdy slečna Kočanská nadávala že se těšila až bude sloužit u vesmírného sboru a přitom skončila 3 000 000 let v kosmu s "posledním žijícím člověkem", humanoidem co má šest bradavek a orgány barevně sladěny, statečným hologramem panem Hidiotem a androidem série 3000 určený k uklízeni spodního prádla pana Listra. Ano i já budu nadávat na to že i když se snažím být dobrým člověkem, tak mě často okolo odsuzuje za své zvláštní chováni, nepřemýšlí nad mými vtipy a sem tam i zneužije. Je to prostě tak, Já si to uvědomuji i když ostatní si neuvědomují že si to uvědomuji. No já vám řeknu, jestli se tohle někdy dostane ven a oni si to přečtou tak doufám že si to uvědomí. Na druhou stranu mám pár dobrých kamarádu kterým se nebojím svěřit a prakticky mě drží při životě.

Nebojte, nebudu si zde jen stěžovat na svět. Budou zde i různé zajímavosti co mě zaujaly a co vás vy mohly zaujmout. A pokud vás nezaujmou váš problém... ;-)

Já myslím že tohle by mělo být na zamyšlenou a snad jsem se neurazil.