HERANGR

Mezi další denní nešvary patří obcházení lidí na schodech. Nevím, jestli to je nějaká nová móda, nebo se změnily zákony vesmíru, ale lidé zůstávají stát na schodech a kecají.

Opět příklad ze života. Ráno jdu do školy. Přejdu po přechodu na chodník a přede mnou je pětadvacet schodů. V posledním týdnu se mi stalo, že třikrát, nahoře na schodech, stáli lidé. Přímo nad schody!

Naštěstí, chodím tudy jen třikrát týdně. Ale pokaždé je musím obcházet, pokaždé tam někdo stojí a já musím na trávu. Až jednou posbírám odvahu a zase tam budou stát, tak jim nic neřeknu. Vetšinou tam je skupinka dvaceti lidí. A já se lidí bojím.

Po delší době, se opět podíváme na další nešvar ze života. Jak už jste podle názvu poznali, jedná se o výtahy. Přesněji, jde o výtahy na naši nové fakultě.

A jak už to tak v naší republice, v Ostravě, na Báňské, na FEI bývá, tak výtahy jsou úplně hloupé a dovolil bych si říct, že je dělal jako semestrální projekt. Já tedy raději chodím po schodech, protože chci a protože jsem měl tu čest jimi třikrát jet.

Logika jejich přivolání a samotné jízdy je postavena absolutně na hlavu. A dostat se třeba z prvního do čtvrtého patra je taková malá Honzíková cesta plná cizích lidí a nechutných zážitků. Pokud jste ve škole v nějaký divný čas, třeba v sedm ráno, nebo v osm večer, tak to je ještě půl bídy. Ale tři výtahy pro pár tisíc lidí, s tím že není problém na cestě z třetího do čtvrtého patra, navštívit všechny ostatní (včetně sklepů) je docela pozoruhodné.

Myslím že jsem se letos pěkně rozepsal a když jsem rozjel i projekt "100 věcí a díra v hlavě" tak to nenechám jen tak umřít. A tak uvažuji co je další věc na mém pomyslném žebříčků. No nakonec vyhrál fejsbug (modro bílý nesmysl, FiBičko, ničitel životů, FaceBug, ...).

On má totiž úžasnou vlastnost, říct vám úplně všechno a přitom vůbec nic, tedy pokud jste v moji hlavě. Jeho obsah moc neřeším, jde mi hlavně o kontakty. A zde je ten jeho potenciál nejsilnější. V úplné prkotině můžete vidět odpověď na všechno.

Jop, jedná se přesně o tuto drobnost. To Vás (a tím Vás, myslím mně) nutí nad různými věcmi uvažovat, spojovat si nitky, které by jste spojovat neměli a to se pak dějí věci...

Každého dříve nebo později něco pěkně vytočí. Já jsem se například dostal za takovou hranici, že mě dokáže vytočit docela prkotina. Tak například, ranní cesty autobusu.

Dojíždím každý den do Ostravy, každé ráno, v 6:14, od pondělku do pátku. Řidiči se střídají a musím říct, že v úterý a ve čtvrtek jsou jízdy noční krajinou v pohodě, můžu se dospat, v ově jsem na čas, klídek a pohoda.

Za to pondělo-středečňo-páteční řidič je spíše za trest. Ráno nastupuji, prvně co mě uvítá, je nikotinová facka. Pokračuje to přikývnutím vysušené hlavy řidiče, který měl snad před sto lety sto let. To by se ještě dalo, sedávám dozadu, tam kuřácky odér nedosáhne a řidiče nevidím. Bohužel v pondělky, středy a pátky jezdi nějaké paní, které se vidí jen v autobuse, celý den v práci a cestou domů. Vůbec je netrápí že lidi chtějí o půl sedmé dospat a řvou na celé kolo.

Pak je tu další zvláštnost, která se opakuje bohužel každý měsíc. Nakupování měsíčníků. Protože lidi jednou jen do Ostravy, kde je milion prodejen a autobus stojí přímo u nádraží, tak musí ráno brzdit všechny ostatní. Zvláštní je, že nakupují jen v pondělí, ve středu a v pátek.

Každé ráno pak končí příjezdem o deset minut později, takže tramvaje, na které nedobíhám, jsou v čudu. Nechápu jak to dělá, že nabere takové zpoždění.

Když nad tím tak uvažuji, jsou to spíše lidi v tom autobusu, než samotný autobus... :/ je to smutné, snad nejsem sám.