HERANGR

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Bylo mi čerstvých osmnáct, když jsme se poprvé potkali. Jel jsem pro něj skoro padesát kilometrů. Nebylo jisté, že ho dostanu, že si ho budu moct odvést domů.

Přijel jsem, otevřely se dveře a já věděl, že to je on. Prostě jsem se do něj zamilovat. Barva, křivky, vůně, jeho vnitřek, prostě všechno dokonalé. Ten musí být můj. Následovala první obhlídka, první nastartovaní, první jízda. Všechno v pořádku. S majitelem jsme si podali ruku a já se stal hrdým majitelem žlutého Trabanta.

Odvezli jsme jej domů. Nemohl jsem ani spát, jak jsem byl z toho „auta“ nadšený. Honem, přepsat papíry a hurá na cestu. První jízda byla do školy. Prvně do Opavy, vyzvednout spolužáka, protože mám auto a papíry a pak do Vítkovic do školy. No prostě frajer jak cyp! Pak začaly úpravy. Nová palubní deska, nové audio, přelepený interiér, něco tu, něco tam. Paráda.

Největší zážitek na mně teprve čekal, když jsme se s Kubou chtěli podívat na sraz Trabantů v Plzni. Tak jsme se, v roce 2010, pustili na 1000km Trabantem.

Byl to nezapomenutelný víkend. A Trabant téměř nezklamal. Jezdili jsme s ním i na srazy zde v okolí. Byli jsme ve Frýdku, v Bašce, na Moravce,... vždy to byl zážitek.

Když už nastal nějaký problém, vždy to šlo nějak vyřešit. Jen jednou mě nechal viset v Ostravě, ale kdybych už oněm věděl něco více, tak ani to by se nestalo. Opravdu, největší výhodou tohoto „auta“ je jeho jednoduchost. Třeba, v roce 2015, jsem zrenovoval celou přední nápravu. Nic není problém, všechno se dá udělat, pokud o něm něco víte, nebo máte trabantí „bibli.“

Bohužel, poslední roky, na něj nemám čas. Je to čím dál horší. Za poslední rok, jsem najel necelých pětset kilometrů. Navíc, na začátku roku 2017, jsem potřeboval jezdit pravidelně do Ostravy, kvůli zakázky. Dnešní provoz a rychlost je už opravdu někde jinde. Na výlety, srazy a dovolené určitě stačí a přesahuje i moderní auta, ale na denní dojíždění to opravdu není.

I když to je miláček a pro mně opravdové auto, tak nastal čas loučení. Raději ho pošlu do světa, kde se o něj bude někdo starat, který s ním bude jezdit a mazlit, než abych ho nechal stát venku pod plachtou.

Rozhodnutí to nebylo lehké, ale vzhledem k mým plánům, vzhledem k tomu, že cestovat budu na motorce a na dojíždění si seženu plechovku s úsporným motorem. Není to zrada, ale chci se posunout a bohužel on je v cestě. Každý měl své první auto. Tak Trabik letos (možná právě teď) půjde do světa, za svým novým spokojeným majitelem. Bylo to krásných deset let. Zvládl jsem s ním leda cos, byla s ním sranda, rozzářil úsměvy kolemjdoucích.

A máme to tu zase. Nový rok, nové příběhy, nový začátek. Že pry. Ale tentokráte to nebudu moc rozebírat a půjdeme rovnou na čísla.

Nás zajímá především červená linka, která znázorňuje rok 2015. První přerušení je, kdy jsem prostě nepotřeboval nic měřit. Tomu také odpovídá ta -20 posléze. Druhé přerušení je můj výlet do USA a chvilka po něm, kdy sem nestíhal ani spát. Obrázek tu máte, takže si z toho už žádný dělat nemusíte.

Je páteční odpoledne. Právě se vyjasnilo, svítí sluníčko a pofukuje lehký vánek. Na zastávce stoji lidé prchající z práce, čekají na svou tramvaj. Lidé přijíždějí a odjíždějí. Stojím mezi nimi, jsem oholený, mám na sobě to nejlepší a za zády mám schovanou růži. Stojím mezi těmi lidmi a čekám na tebe.

Tramvaj přijíždí. Ty vystupuješ a usmíváš se. Chvíli bojuješ s vlasy, s kterými si pohrává vlažný podzimní větřík. Boj vyhráváš a vydáváš se přímo ke mně. Vyrážím ti naproti a na půl cesty se střetáváme. Ty objímáš mne, já objímám tebe a z poza zad vytahuji růži. Přivoníš si a s nádherným úsměvem mi děkuješ.

Vyrážíme. Po čtvrt hodině chůze jsme u kina. Vybíráme film. Kupuji lístky a ty platíš za popcorn napůl a malou colu. Usedáme vedle sebe do sedačky. V sále se zhasíná a film začíná. Vybrali jsme dobře a teď se skvěle bavíme. Po sto minutách smíchu film končí a my vycházíme z kina. Venku už je tma a vánoční výzdoba svítí. Chvíli ji jen tak, mlčky, pozorujeme. Při cestě do kavárny zkoumáme všemožné vzory a barvy. Je to nádherné.

Usedáš k stolku. Sedám si proti tobě. Objednáváme si dvě kávy. Na stole je svíčka a tvá růže ve váze. Povídáme si o všem možném. Jak ses dneska měla. Co jsem dneska dělal. Opakujeme oblíbené části z filmu. Povídáme si, dokud svíčka nedohoří a káva úplně nevychladne. Kavárna zavírá. Venku je úplná tma, ale na podzimní večer je docela teplo. Doprovázím tě na tvou tramvaj. Držíme se za ruce. Na zastávce ti děkuji za úžasné odpoledne a poprvé tě políbím. Ty mi děkuješ a poprvé mne políbíš. Nasedáš do tramvaje, odjíždíš a já stojím na zastávce a hledím za tebou.

Tohle mohlo být naše setkání. Mohlo by to být naše první rande. Mohlo... jenže ty jsi nešla. Nepřijela jsi tou tramvají. Já nestál na té zastávce. Nesvítilo sluníčko a nefoukal vánek.

Až budu velký, budu slavným hercem, Budu hrát Jamese Bonda a budu mít spoustu peněz. Bude to jako ve snu.

Až budu velký, budu astronautem. Budu prozkoumávat cizí planety a budu cestovat hodně daleko. Bude to jako ve snu.

Až budu velký, budu popelářem. Budu jezdit na stupačkách a válet popelnice. Bude to jako ve snu.

Až budu velký, budu princem. Najdu si tu nejhezčí princeznu a budu pro ní cokoliv. Tehdy budu vzhůru!

Tak jako každý rok, tak i letos přináším takové malé zhodnocení roku minulého. Psát o tom, že to byl rok zásadní už nebudu, bylo by to jedno velké cliché. Píšu to každý rok a každý další rok je zase jiný a zase nadupaný emocemi, akcemi, poznáváním, atd...

Rok 2014 byl dobrý, což je za tři. Hned od jara byl nabitý aktivitami a to školskými, mimoškolskými a pracovními. Podařilo se mi úspěšně odstátnicovat, přežít spoustu výletů, poznat nová místa a nové lidi. Bohužel, s ubíhajícím rokem, tak jako času, tak i lidí ubývalo. Což je trochu smutnější kapitola mého roku. Naštěstí, kamarádi zůstali.

A protože změna je život, tak tentokrát opravdu nebudu popisovat vše co jsem zažil. Bylo toho dost, hodně věcí se změnilo a hodně věcí jsem změnil sám (ale o tom jindy). Když ale pominu všechny ty pády, tak to byl rok dobrý. Ale teď už Vás nebudu napínat. Všichni jistě čekáte na "ten graf." Na začátku roku 2014 jsem se rozhodl, že každý den ohodnotím. Každému dni dám známku od 0 do 100. A mám z toho radost, protože to vyšlo. Opravdu jsem každý den věnoval 5 minut času, abych ten den zhodnotil a zaznamenal.

Průměrná nálada je někde kolem 60, což není úplně dobré a vede to k zamyšlení. Což je můj plán na rok 2015. Uvidíme, zůstaly mi nějaké rozdělané věci, které mě dále ovlivňují. Vůbec nevím jak dopadnou a vůbec netuším co se bude dít. Což je super, protože se ani v roce 2015 určitě nebudu nudit.

Rok 2014 bych shrnul klasicky. Opět jsem zažil co jsem ještě nezažil, viděl jsem co jsem ještě neviděl, splnil jsem si několik snů… prostě brutální rok.

Mimochodem, herangr má právě pět let!