Je to zvláštní že lidé slaví začátek nového dne jen jednou za rok. Já bych osobně slavil každý nový den, když se podíváte co se kolem nás děje. Ale když už je ten rok 2012 tak se chci zamyslet trochu nad rokem 2011.
Rok 2011 byl jeden z těch povedenějších i když tam byly období na které bych rád zapomenul, tak převažují období na které nechci zapomenou. Byl to rok tisíce kilometrů, sto litrů (a tím nemyslím vodu), deseti akcí a jednoho člověka (mě :)), ale také to byl rok s dvanácti měsíci, 365 dny, 8766 hodinami, 530 856 minutami a 31 851 360 sekundami, ale to je jen pro ty co si nevšimli.
Kdybych to měl vzít pěkně od podlahy, tak budu muset začít hned v lednu. Leden byl pro mě hodně důležitý a nejen pro mě, ale hlavně pro moji budoucnost. Podařilo se mi dokončit pololetí v druhém ročníku. Což samozřejmě není úplně stromo-vyvracející, šlo spíše o to že díky tomu jsem se bez větších potíži dostal na Vysokou školu Báňskou - Technické univerzita Ostrava a to přesněji na fakultu elektroniky a informatiky (doufám že jsem to napsal správně a neutrhnu si ostudu).
A protože minulý rok začal pěkně zostra tak následoval Únor (nečekaně). A v únoru, jak už to posledních dvacet let bývá, jsem slavil narozeniny a už vám asi trklo že to byly dvacáté narozeniny, no byl to pěkně ostrý výlet :).
Posléze následovalo studijní období, to víte, jak rok tak ostře začal, tak už nechtěl polevit. Stála před námi zkouška, ale ne jen tak ledajaká, byla to totiž zkouška z dospělosti. Je až udivující že jsem ji zvládl :D. Ale to není konec mile děti, ona to totiž byla nová maturita. Rozdíl vám hned osvětlím, stará maturita kterou jak dělal mamka před X lety tak byla nezměněna až do nástupu nás do prvního ročníku. Jenže jak nás pan ministr Drobiš uviděl, chytl se za hlavu a prohlásil "Ti a maturita? Haha Hoho Hihi!" No asi to tak úplně nebylo, ale ukul na nás několika miliardový pytel. Abych to zkrátil, maturitu jsem úspěšně bez většího učení zvládl a tím se mi otevřely dveře do světa, ehm tedy vlastně to byly jen taková vrátka, ale určitě byly ještě zamčené.
A když už jsem měl zamčené vrátka před sebou, rozhodl jsem se svou kvalifikaci plně uplatnit a šel jsem dělat dvanáctky k soustruhu. Ano máte pravdu, vůbec mě to nebavilo, ale ty peníze se mi v budoucnu budou hodit, to jsem v té době nevěděl. Celý neuvěřitelný měsíc jsem robil jak čer...bílý a pak rána z čistého nebe: "No tak na další šichtu už nechoď." Abych se přiznal, spadl mi měsíc ze srdce. Prachy jsem sbalil a začal jsem si užívat prázdnin jako čerstvý odchovanec té věci co si dovolila říkat střední škola.
Měsíc se sešel se dnem a bylo tu záři, vtipné bylo to že mě pokračovaly prázdnin, byl jsem totiž krom čerstvého odleželejšího maturanta také čerstvě neodležely vysokoškolák a s naději na zlepšení jsem se vrhl na budováni mé růžové budoucnosti. A opět a znova jsem se totálně zmýlil. Pro mé ego nepřispělo ani to že už jsem nebyl ten nejchytřejší a musel jsem neučit, doslova, držet hubu. Ne asi zase přeháním, protože jsem začal dělat konečně to co mě nejvíce baví. A to je myslím důležité.
No a už se pomaličku dostáváme do přítomnosti. Semestr jsem přežil bez ztráty končetiny, vánoce byly opět štědré, silvestr jsem nějak přestal chápat a na nový rok jsem se přežral. Tak to vidím na další rušný rok.
Také nesmím opomenout dva úspěšné a jeden bohužel neúspěšný výlety mým žlutým tjabantem, a také dvě jiné věci (zasvěcení ví - a stejnak to tu čtou jen oni :D). Stal jsem se dobrovolným hasičem, začalo mě bavit frisbee, téměř desetkrát jsem se dostal k blogu, navštívil jsem festival Hrady, upekl jsem si vlastní chleba, snědl jsem domácí klobásku a naučil jsem se říkat "ne".
Osobně bych dal roku 2011 9.9 bodů z 10, desetinu bodu bohužel musím strhnout za rozbití mého oblíbeného kryglu.
