Říkali mi
Když jsem před více než deseti léty začal psát tento blog, měl jsem to jako místo kde se vybrečet. Byl jsem nešťastný a chtěl jsem aby to celý svět věděl. Jedinou mou útěchou bylo cestování, ale pokaždé, když jsem se vracel, vracel jsem se do prázdna. Říkali mi, neboj, však si někoho najdeš. Najdeš si tu pravou když to budeš nejméně čekat. Já si říkal, kdyby mi pokaždé dali korunu, mohl bych být milionářem... Bohužel, nebo spíše, bohu díky, milionářem jsem se nestal. I když v určitém smyslu ano.
Jak se říká, pod svícnem je největší tma. A právě pod tím svícnem jsi byla ty. Ano ty! V těch krásných šatech, s tou úžasnou rtěnkou a nejhezčím úsměvem který jsem kdy viděl. Já vím, že to nebyl úmysl, ale v těch tvých očích jsem ztratil a těšil jsem se týden co týden na to, až je zase uvidím. Zkrátím to, prostě jsem se beznadějně zamilovat do skoro sousedky. A mohla za to jen jedna zpráva: "už jsi tam volala???" :-D
Začali jsme chodit poprvé do tanečních. Začali jsme si psát na dobrou noc. Šli jsme poprvé do kina a začali jsme spolu mrznout, protože se nám nechtělo z procházky domů. Začal jsem pro tebe jezdit k vlaku a ty jsi mě začala učit pořádně vařit. Začali jsme chodit po horách a na jógu. Našli jsme si hotel, do kterého se vracíme. Byli jsme také poprvé od sebe na delší dobu, ale taky jsme spolu vyrazili na naši první společnou dovolenou. Není to tak dávno a začali jsme spolu žít.
Začal jsem být šťastný, protože jsem ji našel. Kamarádku, partnerku, navigátorku na cestách a oporu při nesnázích. Našel jsem člověka, pro kterého udělám první i poslední a vím že ona udělá to samé. Děkuji ti. <3