HERANGR

Když jsem před více než deseti léty začal psát tento blog, měl jsem to jako místo kde se vybrečet. Byl jsem nešťastný a chtěl jsem aby to celý svět věděl. Jedinou mou útěchou bylo cestování, ale pokaždé, když jsem se vracel, vracel jsem se do prázdna. Říkali mi, neboj, však si někoho najdeš. Najdeš si tu pravou když to budeš nejméně čekat. Já si říkal, kdyby mi pokaždé dali korunu, mohl bych být milionářem... Bohužel, nebo spíše, bohu díky, milionářem jsem se nestal. I když v určitém smyslu ano.

Jak se říká, pod svícnem je největší tma. A právě pod tím svícnem jsi byla ty. Ano ty! V těch krásných šatech, s tou úžasnou rtěnkou a nejhezčím úsměvem který jsem kdy viděl. Já vím, že to nebyl úmysl, ale v těch tvých očích jsem ztratil a těšil jsem se týden co týden na to, až je zase uvidím. Zkrátím to, prostě jsem se beznadějně zamilovat do skoro sousedky. A mohla za to jen jedna zpráva: "už jsi tam volala???" :-D

Začali jsme chodit poprvé do tanečních. Začali jsme si psát na dobrou noc. Šli jsme poprvé do kina a začali jsme spolu mrznout, protože se nám nechtělo z procházky domů. Začal jsem pro tebe jezdit k vlaku a ty jsi mě začala učit pořádně vařit. Začali jsme chodit po horách a na jógu. Našli jsme si hotel, do kterého se vracíme. Byli jsme také poprvé od sebe na delší dobu, ale taky jsme spolu vyrazili na naši první společnou dovolenou. Není to tak dávno a začali jsme spolu žít.

Začal jsem být šťastný, protože jsem ji našel. Kamarádku, partnerku, navigátorku na cestách a oporu při nesnázích. Našel jsem člověka, pro kterého udělám první i poslední a vím že ona udělá to samé. Děkuji ti. <3

Když jsem se v pětadvaceti začal rozhlížet po změně, moc možnosti nebylo. Firma mě srala čím dál, tím víc. O to hůř, že mě srala i když jsem měl odpíchnuté. Ráno se mi nechtělo a fakt kdybych nemusel, tak nejdu. V kanclu jsem se klel, že by to pohoršilo i svědky babišovy. A na konci jsem počítal vteřiny do sirény, no nebyla to siréna, byl to čas kdy mi jela lokalka z přívozu... Domů jsem přicházel znechucený a unavený, takže další aktivity byly drahé, jak máslo před volbami.

No nic, oprášil jsem cí-ví-čko, zaktualizoval linkedin a rozběhl akci, luki mizí. Byly dvě možnosti. Firma která možná otevře pobočku a firma která funguje od doby kdy já jezdil na plastové motorce a dlabal vaječinu z rendliku. Z ovy se mi nechtělo, bo kraj razovity a co by taky fajny synek robil v Brně nebo, nedej bože, v Praglu. Utéct někde za kopečky mi bylo taky proti srsti. Takže posílám maily a čekám. Odpověď, první pohovor. No měl jsem bobky jak cyp. Ale tak, přežil jsem. za pár dní telefon a že by mě tedy chtěli do toho Seznamu.

A teď vážně. Bylo to nečekané, protože jsem to moc necítil, ale kyvnul jsem na to. Po dvou měsících jsem už seděl ve vlaku do Prahy, na první den v nové práci. Bylo to fajn, ukázali nám centrálu, přišli nejvyšší hlavouni, pohoda klídek. Prostě krásná práce. Byl to velký zážitek a velká změna. Z firmy co měla teoreticky sotva 50 lidí, reálně 20 schopných lidí, do firmy která má 1300 lidí. No maras.

Bylo to tak rychlé, že jsem nestihl ani začít pochybovat, nebo se začít bát. Nicméně, práce je to super. Pohoda, klídek, všechno se dělá pořádně, nic se nešidí a hlavně, já jsem konečně šťastný, domu přicházím v pohodě, nejsem unavený a mám čas na svoje další aktivity. Což byl hlavní důvod proč jsem se rozhodl pro změnu.

Som nedal:

1. sbalit holku - ona sbalila mě
2. dojet na Nordkapp na motorce
3. dobějnout Heroes race
4. dokončit Mgr studium
5. vyjít Pico de Teide až úplně nahoru
6. dojet trabantem do Českého ráje

Aktualizováno: 17.5.2018

Na druhou stranu, kdo z Vás aspoň něco takového zkusil? :)

Furt si jen stěžuji, že to není takové a makové, že slunce svítí málo a že vítr fouká moc, že mě tamta nemá ráda a ta mi zase provedla to. Takže dnes to zkusím z druhé, více temné, strany. Bez jakýchkoliv odboček, bez žádného přibarvení a zkrášlování, žádné dvojsmysly ani čtení mezi řádky, ale pěkně celá nahá pravda.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Škola, pokec, pohodička, no ale v hlavě mi bloudila jedna myšlenka, jak to provést. Byl jsem odhodlaný si koupit svoje první kondomy. Proč? To vám raději ani psát nebudu, stejně by jste neuhodli. Škola skončila, pac a pusu a hurá do porubského Tesca. Říkal jsem si: "Tam to bude bezpečné, tam se ani stydět nemusíš!" Pohoda klídek, vystoupím z tramvajanky a šinu si to pod rozpáleným sluncem k hlavnímu vchodu. Touto částí si nejsem úplně jistý, ale z nějakého důvodu jsem se vydal přímo do lékárny.

Stojím pod zeleným křížem ve vchodových dveřích a rozmýšlím ke kterému pultíku se vydám. Starší paní, nebo mladá slečna. No, babička to rozhodla, když kolem mě proletěla k pultíku vlevo se starší paní. Nerozhodným krokem přistupuji k pultíku vpravo. Pozdravím a posledním vzduchem, který mi ještě v plicích zůstal vyhrknu jemným hláskem: "Chtěl bych si koupit kondomy." Najednou, bez jakéhokoliv pohybu, za mnou stojí řada důchodců. Dodnes nechápu, kde se tam tak rychle objevili. Naštěstí, pravá strana byla ta správná strana. Lékárnice se mě velice profesionálně a s umem pro vypjaté situace zeptala, jaké chci. "Jak jako jaké? Co já vím? Nekupuji si přece auto..." Tak jsem ji stejně profesionálně odpověděl: "Jaké máte?" Chudák holka sáhla do šuplíku a v lékárně plné důchodců vytáhla tři krabičky na pultík.

Po obecném představení všech tří značek jsem měl pocit, že přijde i podrobná praktická ukázka, lide za mnou už začínali zakládat diskuze s plánem na tah na levý pultík. Nakonec se lékárnice zmohla jen na: "Tak které si vezmete?." Zkušeně uvažuji a po dostatečném zčervenání vybírám jednu krabičku. Zaplatím, poděkuji, sbalím je do tašky a odcházím. Napětí, které se po schováni krabičky uvolnilo, bylo dostatečně silné na to, aby mě všichni důchodci počastovali pohledem, hodným jejich věku.

Nakonec to ale dopadlo všechno dobře a všichni byli spokojení...

Jsi v bílém, jsi nevěsta, dnes je tvůj šťastný den. Už od rána se na to těšíš, už se nemůžeš dočkat, už to přichází. Vstáváš, chystáš se. Celá rodina, všichni přátele jsou s tebou. Všichni tě podporují, všichni ti pomáhají, všichni jsou tvé všechno.

Jsi v bílém, jsi nevěsta, dneska se to stane. Děláš si účes, líčíš se, oblékáš se do šatů. Všechno je pro tebe zážitek. Všechno prožíváš, od konečků prstů po konečky vlasů. Každý dotek, každé slovo. Usmíváš se, jsi jako sluníčko. Už se nemůžeš dočkat až to přijde.

Jsi nevěsta, jsi v bílém, už to přichází. Jdeš tou uličkou. Jdeš vedle svého otce. Je na tebe pyšný a ty na něj. Všichni jsou tady, všichni se usmívají a babičky pláčou. Otec tě políbí a nechává tě stát. Ty máš na krajíčku, usmíváš se, teď se to stane.

Jsi nevěsta, jsi v bílém, je to tu. Stojíš před oltářem. Víš že to chceš a že to tak bude na vždy. Zeptají se tě a ty řekneš "ano." Od té chvíle už nejsi sama. Od teď to bude ono, bude to jako v ráji.

Ne, u oltáře nestojí s tebou. Ne, nejsem to já, kdo říká ano. Já jsem jen zapomenutá vzpomínka. Jen tečka v minulosti. Jen někdo.