HERANGR

Ano je to tak, za nedlouho oslaví Herangr, tedy to co teď čtete, už druhé výročí od jeho založení. Je to síla když si ještě navíc uvědomíte, že toto je můj dvacátý článek a ještě úžasnější je že toto je šestý článek od nového roku. Což znamená že článek každé dva dny, jestli počítám správně.

A to není konec slečny, chystá se na vás pár zásadních novinek a vylepšení. Už brzy odstartuje svůj nekonečný seriál s názvem "Co nechápu", ale také se můžete těšit na další šílené cestopisy a kdo ví co ještě.

Taky bych byl rád aby jste si všimli že každý článek je možné komentovat, což by mi udělalo ohromnou radost.

Prosím, berte tento článek s značnou rezervou. Byl psán mým mladým Já, které se teprve učilo!

Konečně jsem se odhodlal a zkouším napsat nějaký odborný článek. Moc jsem po tom nepátral (i když jsem asi měl), ale zdá se mi že php funkce serialize() a unserialize() nejsou moc oblíbené. Je to možná kvůli jejich náročnosti. Tak jsem si udělal vlastní výzkum.

Protože při vývoji aktuální verze hry, bylo třeba uložit do databáze mapu. Uvažoval jsem co na to využit. Mapa se skládá z několika vrstev z čehož nejobsáhlejší vrstvou jsou textury. Mapa má rozměry 60*60 takže je celkem 3600 políček s texturami a každé poličko obsahuje jinou hodnotu.

Postavil jsem si proto jakýsi benchmark který měří časovou náročnost a velikost výstupu funkcí serialize() a unserialize() a funkcí implode() a explode() (pro porovnání) a výsledky mě velice mile překvapily.

<?php
for($i=0; $i<1000; $i++){
	$pole[$i] = "12345";
}
$zacatek = mikrocas();
$ser = serialize($pole);
echo "<tr><td>Čas zpracování: ". (round((mikrocas() - $zacatek)/100,5)) ." s</td></tr>";
echo "<tr><td>Výsledná velikost: ". tri(strlen($ser)) ."</td></tr>";
unset($ser, $pole);
?>

Ukázka zdrojového kódu souboru se1000.php

Celý benchmark s výsledky měření si můžete prohlédnout na adrese ukazky.herangr.cz/serialize/.

Pro mně asi největším překvapení bylo že více rozměrové pole má menší výstup než pole jedno rozměrové. Také si můžete všimnout že funkce implode() a explode() jsou rychlejší a jejich výstup je menší, ovšem pro mé účely se příliš nehodily, protože nedokáži uložit index pole. Naopak při ukládání stotisícového pole přes serialize() je téměř 20x větší než vstup (při délce obsahu každého prvku pole 5 znaků).

Zdroj obrázků http://www.squidoo.com/

Všichni smrtelníci si myslí že fotografování je jednoduché. Od vánoc, kdy jsem si koupil lepší foťák (vyměnil jsem americkou kostku za japonské dělo), jsem zjistil že fotografování je umění.

Takže, jistě se již ptáte co budeme potřebovat k tomu aby jsme nevyfotografovali padající kapku vody. Budeme potřebovat:

1. Fotoaparát
2. Nádobu do které budeme kapat
3. Sáček
4. Vodu nebo jinou tekutinu

Důležité je si také připravit ateliér. Já použil otočnou židli na kolečkách, což bylo výhodné, ale nepřišel jsem na využití, dále hokejku k zavěšení sáčku, jako nádobu jsem použil použitou pánvičku (černý povrch vám pomůže zkazit výslednou fotografii) a stativ.

Další postup už je jednoduchý, ustavíte foťák, do nádoby nalijete počáteční kapalinu a sáček na vhodném místě propíchnete (nejlépe na nejnižším konci, aby jste neviděli kdy kapka vzniká).

A pak už ladíte a ladíte a chytáte. Já začínal na cloně f4.5, čas 1/100 a abych fotky úplně zničil, tak jsem nastavil nesmyslnou ohniskovou vzdálenost.

Pokud jste postupovali správně tak můžete dosáhnout takových to výsledku!

Ale je to zvláštní, protože případ se stal v polovině prosince. Neznámý pachatel okradl záchranáře z Ostravy. A ani se mu nedivím takový defibrilátor stojí okolo 50 tisíc a každý nemá na takový dárek. To musí být potom překvapení pod stromečkem, když vám ježíšek přinese nemocniční přístroj.

Ne ale teď srandy stranou. Opravdu by mě zajímalo co asi s tím budou chtít dělat a že je to vůbec napadá přepadnout a oloupit lidi kteří zachraňují životy. Žeby za tím stála mafine? Žeby sama nemocnice? Žeby žeby?

Je to zvláštní že lidé slaví začátek nového dne jen jednou za rok. Já bych osobně slavil každý nový den, když se podíváte co se kolem nás děje. Ale když už je ten rok 2012 tak se chci zamyslet trochu nad rokem 2011.

Rok 2011 byl jeden z těch povedenějších i když tam byly období na které bych rád zapomenul, tak převažují období na které nechci zapomenou. Byl to rok tisíce kilometrů, sto litrů (a tím nemyslím vodu), deseti akcí a jednoho člověka (mě :)), ale také to byl rok s dvanácti měsíci, 365 dny, 8766 hodinami, 530 856 minutami a 31 851 360 sekundami, ale to je jen pro ty co si nevšimli.

Kdybych to měl vzít pěkně od podlahy, tak budu muset začít hned v lednu. Leden byl pro mě hodně důležitý a nejen pro mě, ale hlavně pro moji budoucnost. Podařilo se mi dokončit pololetí v druhém ročníku. Což samozřejmě není úplně stromo-vyvracející, šlo spíše o to že díky tomu jsem se bez větších potíži dostal na Vysokou školu Báňskou - Technické univerzita Ostrava a to přesněji na fakultu elektroniky a informatiky (doufám že jsem to napsal správně a neutrhnu si ostudu).

A protože minulý rok začal pěkně zostra tak následoval Únor (nečekaně). A v únoru, jak už to posledních dvacet let bývá, jsem slavil narozeniny a už vám asi trklo že to byly dvacáté narozeniny, no byl to pěkně ostrý výlet :).

Posléze následovalo studijní období, to víte, jak rok tak ostře začal, tak už nechtěl polevit. Stála před námi zkouška, ale ne jen tak ledajaká, byla to totiž zkouška z dospělosti. Je až udivující že jsem ji zvládl :D. Ale to není konec mile děti, ona to totiž byla nová maturita. Rozdíl vám hned osvětlím, stará maturita kterou jak dělal mamka před X lety tak byla nezměněna až do nástupu nás do prvního ročníku. Jenže jak nás pan ministr Drobiš uviděl, chytl se za hlavu a prohlásil "Ti a maturita? Haha Hoho Hihi!" No asi to tak úplně nebylo, ale ukul na nás několika miliardový pytel. Abych to zkrátil, maturitu jsem úspěšně bez většího učení zvládl a tím se mi otevřely dveře do světa, ehm tedy vlastně to byly jen taková vrátka, ale určitě byly ještě zamčené.

A když už jsem měl zamčené vrátka před sebou, rozhodl jsem se svou kvalifikaci plně uplatnit a šel jsem dělat dvanáctky k soustruhu. Ano máte pravdu, vůbec mě to nebavilo, ale ty peníze se mi v budoucnu budou hodit, to jsem v té době nevěděl. Celý neuvěřitelný měsíc jsem robil jak čer...bílý a pak rána z čistého nebe: "No tak na další šichtu už nechoď." Abych se přiznal, spadl mi měsíc ze srdce. Prachy jsem sbalil a začal jsem si užívat prázdnin jako čerstvý odchovanec té věci co si dovolila říkat střední škola.

Měsíc se sešel se dnem a bylo tu záři, vtipné bylo to že mě pokračovaly prázdnin, byl jsem totiž krom čerstvého odleželejšího maturanta také čerstvě neodležely vysokoškolák a s naději na zlepšení jsem se vrhl na budováni mé růžové budoucnosti. A opět a znova jsem se totálně zmýlil. Pro mé ego nepřispělo ani to že už jsem nebyl ten nejchytřejší a musel jsem neučit, doslova, držet hubu. Ne asi zase přeháním, protože jsem začal dělat konečně to co mě nejvíce baví. A to je myslím důležité.

No a už se pomaličku dostáváme do přítomnosti. Semestr jsem přežil bez ztráty končetiny, vánoce byly opět štědré, silvestr jsem nějak přestal chápat a na nový rok jsem se přežral. Tak to vidím na další rušný rok.

Také nesmím opomenout dva úspěšné a jeden bohužel neúspěšný výlety mým žlutým tjabantem, a také dvě jiné věci (zasvěcení ví - a stejnak to tu čtou jen oni :D). Stal jsem se dobrovolným hasičem, začalo mě bavit frisbee, téměř desetkrát jsem se dostal k blogu, navštívil jsem festival Hrady, upekl jsem si vlastní chleba, snědl jsem domácí klobásku a naučil jsem se říkat "ne".

Osobně bych dal roku 2011 9.9 bodů z 10, desetinu bodu bohužel musím strhnout za rozbití mého oblíbeného kryglu.