Som nedal:
Aktualizováno: 17.5.2018
Na druhou stranu, kdo z Vás aspoň něco takového zkusil? :)
Furt si jen stěžuji, že to není takové a makové, že slunce svítí málo a že vítr fouká moc, že mě tamta nemá ráda a ta mi zase provedla to. Takže dnes to zkusím z druhé, více temné, strany. Bez jakýchkoliv odboček, bez žádného přibarvení a zkrášlování, žádné dvojsmysly ani čtení mezi řádky, ale pěkně celá nahá pravda.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Škola, pokec, pohodička, no ale v hlavě mi bloudila jedna myšlenka, jak to provést. Byl jsem odhodlaný si koupit svoje první kondomy. Proč? To vám raději ani psát nebudu, stejně by jste neuhodli. Škola skončila, pac a pusu a hurá do porubského Tesca. Říkal jsem si: "Tam to bude bezpečné, tam se ani stydět nemusíš!" Pohoda klídek, vystoupím z tramvajanky a šinu si to pod rozpáleným sluncem k hlavnímu vchodu. Touto částí si nejsem úplně jistý, ale z nějakého důvodu jsem se vydal přímo do lékárny.
Stojím pod zeleným křížem ve vchodových dveřích a rozmýšlím ke kterému pultíku se vydám. Starší paní, nebo mladá slečna. No, babička to rozhodla, když kolem mě proletěla k pultíku vlevo se starší paní. Nerozhodným krokem přistupuji k pultíku vpravo. Pozdravím a posledním vzduchem, který mi ještě v plicích zůstal vyhrknu jemným hláskem: "Chtěl bych si koupit kondomy." Najednou, bez jakéhokoliv pohybu, za mnou stojí řada důchodců. Dodnes nechápu, kde se tam tak rychle objevili. Naštěstí, pravá strana byla ta správná strana. Lékárnice se mě velice profesionálně a s umem pro vypjaté situace zeptala, jaké chci. "Jak jako jaké? Co já vím? Nekupuji si přece auto..." Tak jsem ji stejně profesionálně odpověděl: "Jaké máte?" Chudák holka sáhla do šuplíku a v lékárně plné důchodců vytáhla tři krabičky na pultík.
Po obecném představení všech tří značek jsem měl pocit, že přijde i podrobná praktická ukázka, lide za mnou už začínali zakládat diskuze s plánem na tah na levý pultík. Nakonec se lékárnice zmohla jen na: "Tak které si vezmete?." Zkušeně uvažuji a po dostatečném zčervenání vybírám jednu krabičku. Zaplatím, poděkuji, sbalím je do tašky a odcházím. Napětí, které se po schováni krabičky uvolnilo, bylo dostatečně silné na to, aby mě všichni důchodci počastovali pohledem, hodným jejich věku.
Nakonec to ale dopadlo všechno dobře a všichni byli spokojení...
Jsi v bílém, jsi nevěsta, dnes je tvůj šťastný den. Už od rána se na to těšíš, už se nemůžeš dočkat, už to přichází. Vstáváš, chystáš se. Celá rodina, všichni přátele jsou s tebou. Všichni tě podporují, všichni ti pomáhají, všichni jsou tvé všechno.
Jsi v bílém, jsi nevěsta, dneska se to stane. Děláš si účes, líčíš se, oblékáš se do šatů. Všechno je pro tebe zážitek. Všechno prožíváš, od konečků prstů po konečky vlasů. Každý dotek, každé slovo. Usmíváš se, jsi jako sluníčko. Už se nemůžeš dočkat až to přijde.
Jsi nevěsta, jsi v bílém, už to přichází. Jdeš tou uličkou. Jdeš vedle svého otce. Je na tebe pyšný a ty na něj. Všichni jsou tady, všichni se usmívají a babičky pláčou. Otec tě políbí a nechává tě stát. Ty máš na krajíčku, usmíváš se, teď se to stane.
Jsi nevěsta, jsi v bílém, je to tu. Stojíš před oltářem. Víš že to chceš a že to tak bude na vždy. Zeptají se tě a ty řekneš "ano." Od té chvíle už nejsi sama. Od teď to bude ono, bude to jako v ráji.
Ne, u oltáře nestojí s tebou. Ne, nejsem to já, kdo říká ano. Já jsem jen zapomenutá vzpomínka. Jen tečka v minulosti. Jen někdo.
A máme to tu zase. Nový rok, nové příběhy, nový začátek. Že pry. Ale tentokráte to nebudu moc rozebírat a půjdeme rovnou na čísla.
Nás zajímá především červená linka, která znázorňuje rok 2015. První přerušení je, kdy jsem prostě nepotřeboval nic měřit. Tomu také odpovídá ta -20 posléze. Druhé přerušení je můj výlet do USA a chvilka po něm, kdy sem nestíhal ani spát. Obrázek tu máte, takže si z toho už žádný dělat nemusíte.
Je páteční odpoledne. Právě se vyjasnilo, svítí sluníčko a pofukuje lehký vánek. Na zastávce stoji lidé prchající z práce, čekají na svou tramvaj. Lidé přijíždějí a odjíždějí. Stojím mezi nimi, jsem oholený, mám na sobě to nejlepší a za zády mám schovanou růži. Stojím mezi těmi lidmi a čekám na tebe.
Tramvaj přijíždí. Ty vystupuješ a usmíváš se. Chvíli bojuješ s vlasy, s kterými si pohrává vlažný podzimní větřík. Boj vyhráváš a vydáváš se přímo ke mně. Vyrážím ti naproti a na půl cesty se střetáváme. Ty objímáš mne, já objímám tebe a z poza zad vytahuji růži. Přivoníš si a s nádherným úsměvem mi děkuješ.
Vyrážíme. Po čtvrt hodině chůze jsme u kina. Vybíráme film. Kupuji lístky a ty platíš za popcorn napůl a malou colu. Usedáme vedle sebe do sedačky. V sále se zhasíná a film začíná. Vybrali jsme dobře a teď se skvěle bavíme. Po sto minutách smíchu film končí a my vycházíme z kina. Venku už je tma a vánoční výzdoba svítí. Chvíli ji jen tak, mlčky, pozorujeme. Při cestě do kavárny zkoumáme všemožné vzory a barvy. Je to nádherné.
Usedáš k stolku. Sedám si proti tobě. Objednáváme si dvě kávy. Na stole je svíčka a tvá růže ve váze. Povídáme si o všem možném. Jak ses dneska měla. Co jsem dneska dělal. Opakujeme oblíbené části z filmu. Povídáme si, dokud svíčka nedohoří a káva úplně nevychladne. Kavárna zavírá. Venku je úplná tma, ale na podzimní večer je docela teplo. Doprovázím tě na tvou tramvaj. Držíme se za ruce. Na zastávce ti děkuji za úžasné odpoledne a poprvé tě políbím. Ty mi děkuješ a poprvé mne políbíš. Nasedáš do tramvaje, odjíždíš a já stojím na zastávce a hledím za tebou.
Tohle mohlo být naše setkání. Mohlo by to být naše první rande. Mohlo... jenže ty jsi nešla. Nepřijela jsi tou tramvají. Já nestál na té zastávce. Nesvítilo sluníčko a nefoukal vánek.