HERANGR

Tuším že to byl podzim, kdy se to stalo. Rodiče odjeli do termalů a já pozval pár přátel na popití. Večer ubíhal vesele, všichni se dobře bavili a něco málo jsme vypili. Tehdy mě to napadlo. Co když to je neobyčejný večer. Co když to je výjimečný večer a já zažiji svoje "poprvé".

Pak to přišlo, přesně tak jak jsem to cítil. Naše pohledy se střetly. Vyměnili jsme si úsměv a i když jsme byli od sebe tak daleko, přeskočila jiskra. Nebyla to jiskra, jako spíše blesk. Bylo to vážné.

Pomaličku se nám připozdívalo a oba jsme už věděli co se stane. Že noc strávíme spolu. Při každém přípitku, při každém pohledu, při každé příležitosti jsme k sobě byli blíže a blíže. Napětí by se dalo krájet, ale oba jsme věděli co bude následovat.

Netrvalo to dlouho a začala má nejúžasnější noc. Začalo to nevině, pomaličku jsme se začali připravovat. Ovšem bylo to mé "poprvé" takže já jsem na to šel poněkud neohrabaně. Ale ani jednoho z nás to nerozhodilo, věděli jsme že jsme si souzeni a že toto nebude naposled.

A pak to přišlo, oba dva jsme byli v pevném obětí, pohled do očí jen umocňoval už tak nádhernou chvíli, jen my dva a pak... jsem se zakousl. Vychutnával jsem si ho, bylo to něco úžasného, tolik exotických chutí. Trojitý toast s smaženou, chilli a čatným. Úžasné!!!

Před vánoci jsem se rozhodl bojovat proti společnosti. Budu bojovat tím, že nebudu dobíhat na tramvaj. V pár bodech shrnu o co vlastně jde a v komentářích se můžete připsat na seznam bojovníků. :P

Jak?

Je to prosté, prostě když přicházíte k zastávce MHD a vidíte že "šalina" už piští a bliká, tak nebudete nesmyslně dobíhat a následně nadávat že Vám stejně ujela.

Proč?

Toto je ještě jednodušší! Za prvé, sere mě jak si lidi myslí, že na ně budou ostatní čekat, když oni nemají čas. Občas to pochopím, stane se mi to taky, ale oni meškají když já spěchám. :D Za druhé, lidí neví co mají. Dojíždím už přes osm roků a v porovnání naších spojů, jednou za dvě hodiny a spojů v Ově, jednou za pár minut, je to přepych. Proto já nedobíhám, protože to je přepych, když mi jede tramvaj jednou za pět minut.

No, a dál?

Dál nic, je to takto prosté. Lidi si neváží toho jaký luxus mají pod nosem a ještě na to nadávají...

Upozornění pro cestující: Tímto článkem nechci říct, že lidi jsou blbí že meškají, všichni jsme nějací. Jen tím chci opravdu upozornit na to, že nevíme co máme.

Ne, nebojte, není to tak vážné, jen vás musím nějak upoutat. :P Když jsem psal na silvestra takové to ohlédnutí, použil jsem nakonec i fotky, protože, fotky nejlépe vystihnou celou situaci. A navíc, miluji procházení fotek. Na jednu stranu si sice vzpomenu na staré časy, které se už nevrátí. Na druhou stranu, si vzpomenu, na staré dobré časy. :D Závěrem jsem přiložil graf nálady, kde jsem se snažil vystihnout náladu za celý rok. Postupem času, jsem si uvědomil, že to není blbý nápad a od nového roku si vedu záznamy nálady. Každý den, večer, udělám zápis, kde ohodnotím den. Hodnocení je jednoduché, od nuly do sta (sto dvacet).

Dneska už máme prvních sedm dní nového roku za námi a graf se mi začíná pěkně vykreslovat.

A protože jsem se zbláznil do grafů a vzpomněl jsem si na jednu aplikaci co mám v mobilu, rozhodl jsem se to také využit. Aplikace měří průběh spánku, podle pohybových senzorů. Jednoduše si mobil položíte vedle sebe na lůžko a měříte. Vzpomněl jsem si na ní teprve včera, takže mám zatím jeden záznam, i tak je ale pěkný.

Na grafu vidíme, jak spím z pondělku na úterý.

Teď jen doufám že mi to vydrží a na konci roku bude na co koukat. :)

Zvláštní název, co? Hned to objasním. Za nedlouho to budou čtyři roky co se snažím psát a budou to právě čtyři roky, co existuje Herangr. Proč 44? No to je jednoduché, právě tento příspěvek je čtyřiačtyřicátý.

Musím se pochlubit, protože toto jsem vůbec neplánoval. Prostě to tak krásně vyšlo a k výročí jsem přidal další čtyřky. Tak jako každý rok, slibuji spoustu nových témat a nových článku, ale nikdy se mi to nepodařilo, proto teď neslibuji. Neslibuji vám žádné nové články, ani zajímavé příspěvky. Doufám že díky tomu, že vám nic neslíbím, se mi podaří udržet tempo a dostat průměr na desetinu příspěvků za den. (V době psaní to je 0.03037126 blogů / den) Je to docela výzva, protože podle nepotvrzených zpráv, to znamená alespoň... no hodně článků. Tak uvidíme. :)

V září jsem psal v článku Každá karta, má dvě strany o tom mém trápení. Uběhla nějaká doba a změnilo se spoustu věcí. Bohužel se mi zdá, že se točím v začarovaném kruhu. Řekněme že problémem, který vznikl v září, je vyřešen. Díky čistému štítu a tím že se bavíme, ovšem pozoruji určité, stejné, chování. Stejné mé chování, abych to uvedl na pravou míru.

Možná to je tím, co všechno se na podzim stalo, ale opět se začíná točit svět kolem ní, což nechápu. Už po třetí! Tentokráte jsem si, ale řekl, že se k problému postavím čelem a to hned od začátku. Ano, kdyby kývla, tak to zkusím, ale to se nestane....

Vidíte to? Sice má každá karta dvě strany, ale má taky hrany, přes které se může otočit a ty hrany jsou velmi tenké a otočit kartu je tak velmi jednoduché...