HERANGR

... aneb "odizolujte ty trubky"

Definice dna

Právě teď to je osm hodin a padesátdva minut, co jsem pochopil kde je mé dno. Nevyrovná se tomu, výšlap na sopku ani běháni v deváté třídě, bench s stodvaceti kily je v klidu a roztlačení autobusu na rakouských hranicích je procházka v růžovém sadu.

Jako vždy, je jedno co se stalo. Tady jde o pravou definici dna, jako takového. Dno, tak jak jej známe, má podobu pevné hmoty, zabraňující úniku kapaliny, sypkého materiálu, popřípadě určuje hranici pro člověka, který je na pokraji psychického kolapsu. Dno má několik podob, vždy je ale pevného skupenství.

A to si tak myslíte, že vaše dno je pěkný, tvrdý, nerezový plech a ono ejhle, není to plech, je to jen tvrdá usazenina. Takže pokračujete pěkně dál, vrstva hlíny, pěkné úrodné černozemě, pěkných vzpomínek. Pak tu je, jak to tak bývá u úrodné půdy, hnůj. Pěkně velká vrstva hnoje, čerstvého, voňavého a plného živin, starých vzpomínek. Bohužel tím to nekončí. Pak tu je vrstva jílu, hnusného žlutého sajrajtu na kterém nic neroste a který má výživnou hodnotu jídla z mekáče. To jsou věci, na které se snažíte zapomenout. Bohužel, ani toto není konec, následuje vrstva šutrů, tvrdých jako beton, ale přesto to není dno. Toto jsou věci, které jsou pohřbené. To pravé dno, přichází až teď. Konečně (snad) plechové dno, které drží všechny tyto „sračky“ pohromadě, říkejme jim život.

No a tam, u toho kousku plechu, na úplném dně jsem, tedy byl jsem, díky pár (a tím myslím čtyři) lidem. Ano, od dna se dá jedině odrazit, ale nezapomeňte, čím se musíte prorvat zpět…

Přeji příjemnou plavbu, uvidíme se na hladině. :)